Vzorná anglická slečna, dalo by se říct. Jak se od mladé viktoriánské dámy očekávalo, pečovala o rodinné sídlo a pomáhala s přípravou večírků určených pro obchodní partnery svého otce. Věnovala se vyšívání, učila se jazykům – francouzštině, němčině a italštině. Jen občas si zahrála kroket, to bylo u dámy ještě společensky přijatelné, ale jinak věděla, kde je její místo. Že sport je výsadou gentlemanů a ženy, že patří do domácnosti. Něco ale přece jen bylo na Lucy Walker zvláštního. A v Anglii devatenáctého století dočista neobvyklého: nikdy se neprovdala.
Možná i proto, že nápadníci nejpozději na začátku léta zjistili, že Lucy až tak spořádanou dámou, za jakou byla doma v Liverpoolu považována, přece jen nebyla.
Když ji v roce 1858 otec Frank a bratr Horace, oba v té době už známí angličtí horolezci, vzali při každoročním letním pobytu ve švýcarských Alpách na túru do horských průsmyků Theodul a Monte Moro, zapomněla dvaadvacetiletá Lucy na správné viktoriánské mravy. A rovnou požádala otce, aby s ním příští rok směla vystoupit na 3629 metrů vysokou žulovou pyramidu Altels, jejíž horní třetina vypadala, jako by ji někdo posypal moučkovým cukrem. Při pohledu z pastvin nad Kanderstegem měla ta hora dozajista svůj půvab. A snad si tady ve Švýcarsku, mimo dohled přísné anglické společnosti, mohli i takový výstřelek dovolit. Nicméně pro výstup potřeboval otec najít schopného průvodce.
Lov kamzíků občas zažene muže do terénů, kde se pevná půda ztrácí pod nohama. Kde musí člověk našponovat všechny smysly, neboť sebemenší zaváhání může být zaváháním posledním. Tak Melchoir Anderegg, rodák z Grimselu, přičichl k lezení po horách. A podle Franka Walkera se měl tento odchovanec přírody stát ideálním průvodcem na Altels.
V létě roku 1859 pak Melchoir rodině Walkerových skutečně ukázal, že umí nejen hbitě pronásledovat kamzíky, ale také jistojistě vést ty, kteří na jeho schopnosti spoléhají. Lucy Walker tedy v jeho stopách poprvé vystoupila na skutečnou alpskou horu. A v dalších letech se spolu s Melchoirem a otcem rozhlíželi z vrcholů Dufourspitze, Rimpfischornu, Eigeru i velkého bílého klenotu Mont Blancu. Jako vůbec první lidé dokonce stanuli na 3698 metrů vysoké hoře Balmhorn v Bernských Alpách. A s nabitými zkušenostmi se pak Lucy Walker odvážila i do strmých srázů Jungfrau, Domu, Mönchu a Aiguille Verte.
Bylo to bláznivé. Lézt po horách. A lézt po horách jako žena? Doslova pobuřující. Žena by se měla chovat jako žena. Měla by znát své místo. A to rozhodně nebylo v horské boudě, mezi jejichž chatrnými dřevěnými stěnami se na pryčnách tísnila s docela cizími muži a na šňůrách sušila své promočené oblečení.
I proto Lucy Walker o svém lezení po horách raději mlčela.
A aby tam nahoře zachovala alespoň část své ženskosti, absolvovala všechny ty obtížné výstupy, při nichž na chatrných konopných lanech překonávala zrádné ledovcové trhliny a hledala balanc na ostrých hřebenech a ve strmých srázech alpské žuly, v těžké objemné sukni, zpod jejichž okrajů vykukovaly okované kožené boty.
Do východu slunce zbývalo ještě několik hodin, když se Lucy Walker v pátek 21. července 1871 probudila v chatě na severovýchodním úbočí Matterhornu. Opět obklopená muži, mezi kterými se připravoval k výstupu také její otec a věrný průvodce Melchoir Anderegg. Svíčka plápolala v kovové klícce svítilny a v jejím mihotavém světle vstoupila Lucy Walker na svahy, na kterých se před šesti lety odehrálo to velké neštěstí. Čtyři muži se při návratu po prvním úspěšném výstupu na horu hor utrhli z lana. Zřítili se do hlubin a jejich těla dosud spočívala někde ve srázech Matterhornu.
Dokonce, stejně jako Edward Whymper v roce 1865 soupeřil s Antoinem Carrelem o první výstup na vrchol, i Lucy Walker měla pod horou svou sokyni. Američanka Meta Brevoort byla odhodlaná stát se první ženou, která obtiskne podrážky svých bot do sněhu na vrcholu Matterhornu. Jenže Melchior Anderegg se o jejích úmyslech včas dozvěděl, s Lucy Walker potají pozměnili plány a uspíšili odchod z Zermattu.
Když se pak v onen červencový pátek začalo rozednívat a hluboko v údolích se svět teprve probouzel k životu, Lucy Walker už bušilo srdce na plné obrátky. Každý neuvážený krok mohl ji a také další členy výpravy, všechny navázané na jednom společném laně, odkázat do bezedné nicoty. Nicméně její hlava i tělo, obojí se po letech v horách umělo s takovým vypětím vypořádat. A slunce z modré oblohy ozařovalo cestu k výšinám.
Ještě toho večera dorazil do redakce novin Journal de Genève telegram: „Angličanka Lucy Walker se stala první ženou, která dosáhla vrcholu Matterhornu.“ Poražená Meta Brevoort zatím čekala v Zermattu, aby své rivalce po sestupu z hory osobně pogratulovala.
A snad i proto, že Lucy Walker bezostyšně nezpochybňovala společenské normy té doby – že vždy lezla v krinolínových šatech a pouze v přítomnosti svého otce či bratra – dostalo se jejímu výstupu kromě jistého množství kritiky, které ale dokázala s nadhledem přejít, také patřičné pozornosti a uznání. O prvním ženském výstupu na Matterhorn psaly mezinárodní noviny a anglický časopis Punch na počest Lucy Walker dokonce zveřejnil oslavnou báseň. Pro tentokrát žena nepatřila pouze do domácnosti. Ale také na hory nejvyšší.
Žádný ledovec ji nemůže zmást, žádný sráz ji nezastaví.
Žádný vrchol nad ní nevyčnívá, jakkoli je vznešený.
Třikrát hurá pro neohroženou slečnu Walker.
Říkám, chlapci moji, ona ví, jak se má lézt!
A Melchoir Anderegg? Přátelství, které upředly hory samotné, přetrvalo dlouho poté, co lékaři Lucy Walker ve čtyřiceti letech doporučili, aby s alpskými výstupy nadobro přestala. Vždy, když trávila léto v Mürrenu nebo v Zermattu, vídávali je místní, jak společně hovoří na dlouhých procházkách. A když se ji později vyptávali, proč se nikdy nevdala, odpověděla napřímo, jak to měla ve zvyku: „Miluji hory a Melchoira. Jen Melchoir už ženu má.“
Lucy Walker byla jednou z prvních a také nejaktivnějších horolezkyň 19. století. Během 21leté kariéry v Alpách, kterou započala v roce 1858, podnikla 98 expedic. Absolvovala 28 úspěšných výstupů na čtyřtisícové vrcholy, 16 prvních ženských výstupů (např. na Monte Rosu, Strahlhorn a Grand Combin) a absolutní prvovýstup na Balmhorn (bez ohledu na pohlaví).
Přestože byla Lucy Walker mimořádně zdatnou horolezkyní, nikdy jí nebylo dovoleno vstoupit do londýnského Alpine Clubu, který byl určený pouze pro muže. Takto uzavřený zůstal až do roku 1974.
V roce 1907 se Lucy Walker podílela na založení Ladies Alpine Clubu a do své smrti v září 1917 působila jako jeho druhá prezidentka. Dožila se 81 let.
Meta Breevort vystoupila na Matterhorn ve stejném roce jako Lucy Walker. 5. září 1871 se zároveň stala první ženou, která přešla přes vrchol z Zermattu do Cervinie. Narozdíl od Lucy Walker lezla zásadně bez sukně – jen v kalhotách. A stále živila svůj velký sen o výstupu na Everest, jehož vrchol byl nakonec dosažen až o dlouhých 82 let později.