V dalších letech jsem na tom stejném místě hloubil jámu ještě mockrát, ale tolik sněhu jako tehdy už se nikdy nenahromadilo. Metr až dva, občas okolo tří, jak kterou zimu. To představovalo nejobvyklejší masu sněhu, kterou bylo potřeba odházet, než lopata počechrala keříčky borůvčí na samém dně. Ale to se bavíme o závětrných svazích, na nichž se sníh, hnaný prouděním přes hřebeny, ukládá ve větším množství. Na svazích návětrných pak leží sotva půlmetrová pokrývka. A co dál? Bude to ještě horší? Blíží se konec staré dobré české zimy, přičemž tu novodobou reprezentuje bílý proužek vsazený do zelených svahů jakožto důkaz lidské marno(tratno)sti?
Možná ne tak docela. Sněhových závějí se prý dočkáme. "Ale budou podstatně vzácnější, než jsme byli doposud zvyklí. Teplé a sušší varianty zimy budou převažovat,“ řekl klimatolog Pavel Zahradníček z CzechGlobe - Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v lednu tohoto roku pro server iRozhlas.
Pachuť poslední (ne)zimy způsobila, že od půlky února neopustily mé lyže přítmí kouta garáže a mezi jejich špičkami si pavouk začal napínat svou síť. Dokonce i Malý Kavkaz chřadnul tou dobou bez sněhu. Kdyby se před naším příjezdem do horami sevřeného Hermonu nesneslo z nebe jako boží dar těch spásných třicet centimetrů jiskřivě bílého pokladu, proseděli bychom dny s velkonosým arménským lovcem Sirakem u kamen a zapíjeli nakyslou naloženou zeleninu vodkou. Takto nás duchové Kavkazu přece jen vzali na milost, ušetřili nás bolehlavu spřízněného s kvašením žaludku a velkoryse nám umožnili vytvořit si na kopcích nad opuštěnými vesnicemi ty své dvě souběžné čáry. Byť cesta dolů znamenala kličkovat mezi ostnatým stébly, čnějícími v celé své nohavice škubající délce nad pokrývkou. O geologické rozmanitosti podloží nemluvě. Do Gorisu, městečka v 1600 metrech nad mořem usazeném v nejvýchodnějším cípu Arménie, už ale sníh nedorazil vůbec. Hory, zvedající se za posledním nuzným stavením, se tvářily jako dietně pocukrovaná bábovka.
Tento lyžařský trip se nepovedl. A toho roku už žádný další. Ani na hřebeny Jeseníků za domem. Doma - v Malé Morávce v 700 metrech nad mořem - sice několikrát slušně chumelilo, ale následně také slušně lilo. Sníh se proměnil v déšť. Čerstvá nadílka ve čvachtající kaši. Nemělo to smysl - na tom ničem.
Když ze svých dětských vzpomínek vyvolám ty haldy sněhu, do kterých mě rodiče házeli, a v nichž jsme si kolem toho samého domu v 700 metrech hloubili bunkry a hluboké zákopy, aby na nás pak děda se zdviženou rukou a pohrůžkou "Krucaj faja!" vyběhl, kde má ty dřevěné fošny, které měly sloužit zcela jinému účelu než jako strop našeho bunkru, tak si myslím, že zimy už nejsou co bývaly. Pravda, byl jsem menší a všechno okolo mě naopak větší. A navíc myslet znamená hovno vědět, což tehdy řekl někdo s podobnými životními zkušenostmi, jakými oplýval můj děda. Proto dnes, místo domněnek, hledám fakta.
"Příčinou změny klimatu je s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti a nadměrného zvyšování antropogenních emisí skleníkových plynů."
Píše se na webu Ministerstva životního prostředí pod záložkou Ochrana klimatu a energetika. Ekonom profesor Václav Klaus v článku publikovaném 3.12.2019 na webu www.klaus.cz ovšem tvrdí: "S klimatem se sice ani letos, ani v posledních letech nic mimořádného nestalo, ale klimatičtí aktivisté, lidé, kteří si založili svou politickou kariéru na výhružce, že nás klima zničí, nebude-li po jejich, proti nám právě teď organizují frontální útok."
Jedná se o fakta? Či pouhé názory? Pro přesná data z historických měření se můžeš proklikat na web Českého hydrometeorologického ústavu: "V letech 1861–1910 byla průměrná roční teplota 9,1 °C, v období 1911–1960 9,6 °C a v období 1961– 2010 10,4 °C." Přičemž tam dále najdeš: "V souvislosti se změnou teplotního režimu dochází rovněž k postupnému zvyšování průměrného počtu dní s vysokými teplotami a ke snižování průměrného počtu dní s nízkými teplotami." To jsou naměřená data - fakta, která nelze zpochybnit. A vrátíme-li se k profesoru Klausovi, pak ani žába vložená do smaltovaného hrnce nezaznamenala postupné ohřívání vody okolo. A když jí po dlouhé netečnosti došlo, že její stehýnko začíná vonět, slintal už mlsný Francouz nad poličkou.
Klima na planetě se otepluje, to je fakt. A tento proces urychluje působení člověka. Na tom se zase shoduje většina vědců - klimatologů, přičemž nejvýznamnější organizací přinášející výsledky výzkumu změny klimatu je Mezivládní panel pro změnu klimatu založený v roce 1988 Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro životní prostřední (UNEP). Ekonomové a CEO trvale rostoucích korporací naopak zastávají spíše opačný názor - nic pozoruhodného se neděje. Proč? A kdo má pravdu?
„Padá podstatně méně sněhu a více prší. Počet dnů, kdy je na horách klasická zima s vyššími úhrny sněhu a s vyšší pokrývkou, výrazně klesá. V posledních dvaceti letech zhruba o 35 procent.“
Zaznělo také na serveru iRozhlas od klimatologa Pavla Zahradníčka. Ale možná ani nepotřebuješ znát stanoviska klimatologů. Přibývalo by ve skiareálech stále více sněžných děl se stále lepšími technologiemi, které dokáží vyrábět sníh i při teplotách okolo nuly, kdyby se nic nedělo? Dřív se lyžovalo na přírodním sněhu, to si pamatuji. A ano, vždycky měla zima své vrtochy, jako například v 70. letech, kdy se na Silvestra chodilo v kraťasech, aby pak teplota přes noc spadla o bezmála 30 °C. Ale jsou to dnes ještě vrtochy, nebo jde o dlouhodobější trend?
Zmizí naše česká zima?
Pokud se nic nezmění, data nasvědčují tomu, že na zachumelené střechy a chlad sněhu tajícího za krkem budeme už jen vzpomínat s Bohumilem Hančem, Gustavem Andělem a Viki Cabadajem na obrazovkách. Ovšem co pak říci na první letošní sníh, který už 12. října narušil poklidný život pavouka sídlícího ve špičkách mých lyží a donutil jej hledat si nové útočiště? Krásných 20 centimetrů sněhu. Tolik mi chyběl. Sice už se zase vsákl do půdy, ale za co jej mám považovat? Za předzvěst lepších zítřků nebo ukázku rozdivočelého klimatu? Blížící se zima nejspíš zase trochu napoví. Ale ať už bude jakákoliv, míč zůstane na naší straně. Jdu přemýšlet, jak s tou zodpovědností naložím
