Dobře žít nezakážeš

"Žádné nové zprávy." Po celém odpoledni na skalách beru do ušmudlaných dlaní svůj bílý iPhone - Touch ID jako obvykle na prolezenou kůži nereaguje - a nic. Žádné e-maily a žádné "potřebujeme udělat, připrav prosím, termín asap". Zvláštní. Na jednu stranu příjemné - prořídlé poznámky na mém "to do" papíře umožní víc lezení. Na druhou stranu mě - maniaka, který za vším, co dělá, potřebuje vidět výsledky - ten samý prořídlý papír lehce zneklidňuje.

Suma sumárum ale - to jsem přece poslední rok chtěl. Trávit víc času venku, mít prostor pro vlastní psaní, práci kolem baráku (a že jí tam je), vzdělávání se, čtení knížek, chození s foťákem na západy. Sice mi korona snížila čísla na vystavených fakturách, ale taky za mě možná zařídila něco, k čemu já postupoval mikromilimetrovými kroky.

"Pokud máte knihovnu a zahrádku, máte všechno, co potřebujete."

Marcus Tullius Cicero

Ono hnát se za výdělkem, za společenským statusem, za překonáním souseda o metr delším bazénem, na tom není nic špatného. Trvale udržitelný ekonomický růst si to žádá. Když přestaneme hákovat, systém se zhroutí. Nejspíš. Ale teorie kapky v moři napovídá, že se svět nezblázní, když se několik nepřizpůsobivých jedinců rozhodne pro pravý opak: hnát se za nicneděláním.

Náklady nicnedělání

Nemusíš být vyžírka systému nebo naopak rentiér. Jenom musíš vědět, co chceš. A tomu podřídit vše ostatní. Světem se v omlácených dodávkách potulují tisíce, desetitisíce a možná i statisíce nomádů, kteří si vystačí s málem. Někdy i s hodně velkým málem. Pod skálou si oblékají ošuntělou péřovku, jejíž pelichání skrz protrženou tkaninu už nejméně třikrát vyřešila všemocná stříbrná páska a původní barvě Firecracker za posledních šest let intenzivního nošení dodaly outdooráckou patinu skvrny od mastného bazalkového pesta a opravy urvaného výfuku. Ale pořád funguje. Hřeje. Že nevypadá jako z katalogu? Přece se nezavřeš na měsíc do kanclu, aby dva týdny poté na tebe zírala díra, kterou ti v nové péřovce za šest litrů zanechala jiskra vylétnuvší do chladné podzimní noci z plamenů táboráku.

"Jak vůbec může někdo chtít vyměnit kus života věnovaný namáhavé a usilovné práci za lepší žaluzie. Stojí hezčí ozdoby na oknech skutečně tolik času? Proč si přidávat hodiny práce na poli, aby si člověk mohl pořídit vůz."

Henry David Thoreau

Filozof, moralista a básník Henry David Thoreau už v polovině 19. století opustil průmyslovou revolucí zrychlený život v Concordu ve státě Massachusetts a 4. července 1845 - symbolicky na Den nezávislosti - se nastěhoval do dřevěné chatky u rybníka Walden, kterou si vlastnoručně postavil za 28 dolarů a dvanáct a půl centu. Když si přečteš jeho knihu Walden aneb Život v lesích popadne tě chuť sbalit si do batohu sekeru, kotlík a prchnout stejně tak. Ideálně ještě dnes. A když už adorujeme toho Thoreaua, přibal si na útěk také jeho esej Občanská neposlušnost. Jen pozor, aby na tebe pak nezaklekli z finančního úřadu pro neplacení daní. Thoreau byl trochu radikální.

Ale zpátky k nicnedělání současnosti. Máš chuť na kávu? Máš na výběr. Espresso "made with love" pod tlakem 9 barů do porcelánového hrníčku s podšálkem a půldecinkou vody za 55 Kč. Nebo kafe "made with love for freedom" z vlastní moka konvičky a kilového pytle Bellarom z Lidlu za korunu pade. Sifon zdarma. Z pramene. Kolik hrdlo ráčí. Jaká bude tvoje volba?

Kolik práce stačí

Právě nad tím poslední dobou usilovně přemýšlím. A snažím se přeprogramovat svůj letitý mind set, že 7b na onsight není výsledkem, který by zaplnil můj kručící žaludek. Samozřejmě, není. Bez práce nejsou koláče. Ani těstoviny nebo kotleta na gril. Ale chceš-li postavit normy na hlavu - pět dní v týdnu lézt a dva dny pracovat - není to utopie. Záleží jen, kolik tomu dokážeš obětovat. Hlad po cestě ze skal je potvora a smažené menu na Koupáku vypadá fakt lákavě. Ale 140 Kč za sýr s hranolkama a kečupem? To si vyžádá hodinu dvě práce - po zdanění a odvodech. Která miska vah převáží druhou?

Na nové trekovky by se shora taky koukalo líp než ty současné ušmudlané škrpále. Ale opravdu se dírka na malíčku levé nohy a prodřené paty stávají natolik zásadními problémy, že zase potřebuješ měnit obutí? Není lepší strávit tři dny ve skalách, kde se stejně v písku pod stěnou poflakuješ naboso, než tři dny hákováním na nové? Spousta lidí ve skalách vypadá jak bezďáci. Potkat je v Praze na hlaváku, dáš jim pětikačku. Ale oni ve svých děravých džínách, sedáku, ze kterého lezou nitě, a karabinami, co pamatují krále Klacka, lezou o dvě třídy těžší věci než ty s vyleštěným matrošem - těžce vydobytým v okovech systému.

"Jak trávíme naše dny, tak samozřejmě trávíme celý život."

Annie Dillardová

Náklady, náklady, náklady. Okolo nich se to celé točí. Jak hluboko se ti podaří je stlačit, tolik svobody získáš. Nájem, hypotéka, energie - samozřejmě, toho se tak snadno nestřepeš. Leda s tou omlácenou dodávkou. Na velkých věcech se úspory hledají obtížněji než na těch malých. Takže co třeba placené aplikace v telefonu? Apple Music za 150 Kč měsíčně? 1800 Kč ročně? Při frekvenci mého poslouchání, asi překousnu pár reklam na Youtube. To presíčko za pětapadesát káčé dvacetkrát v měsíci dá v součtu taky hezkých 1100 Kč, za rok 13200. A když získáš tolik volného času, nedojedeš do skal místo autem na kole? Spalovací motor je nenasyta.

Možná nejvíc za poslední tři roky se mi podařilo ušetřit nepoužíváním mýdel a šamponů. Věř nebo ne, tělo to nepotřebuje. A pak právě naopak, přichází další úspora - za krémy. Mýdla totiž vysušují.

Škrtni a začni

Je to proces. A taky odříkání. Nebo skromnost, minimalismus, nenáročnost. Nazývej to, jak je ti milé. Rozhodně se nestaneš finančním rentiérem - k tomu vede dlouhá cesta plná hákování od rána do večera, na jejímž konci se tvé tělo a mysl dostanou do takového stavu, že nějaké výkony ve skalách ti už stejně budou úplně ukradené. Spíš tak rentiérem svobody - každý den její pořádný kousek.

• Hoď si měsíční výdaje vs. příjmy do tabulky. Tam se ukáže kolik a kde ušetřit - aplikace, tarify, zbytečné poplatky za zbytečné věci. Pamatuj - hory pětkrát týdně, 260 dní v roce.
• Nachystej si svačinu a nezapomeň kamkoliv vyrazíš přibalit do auta vařič a moka konvičku. Dvě plechovky koupíš po cestě u Vietnamce - na benzince jsou drahé.
• Opravuj místo vyhazuj. Nic nevydrží věčně, ale s jehlou, nití a stříbrnou páskou déle, než si myslíš.
• Smiř se s patinou. Žmolky na mikině, sluncem vyšisované barvy, ušpiněné rukávy. To k outdooru prostě patří a na funkci to má vliv pramalý.
• Plná peněženka ti za každý online nákup vrátí několik procent zpátky. Koruna ke koruně a za rok máš na nový sedák.
• Používáš platební kartu Revolut? Při cestování ušetříš na směnném kurzu a ještě si můžeš nastavit zaokrouhlování plateb s tím, že se ti rozdíl v zaokrouhlení automaticky uloží do trezoru, který si, až uznáš za vhodné, vybereš. Na obměnu prolezených lezeček, třeba.
• Akcie, Peer to Peer půjčky, investice. Inflace je neúprosná, peníze na účtě ztrácí na hodnotě. Přitom ti můžou vydělávat - třeba na takové ty nezbytné životní náklady. Pozor ale - pokus omyl tu vyjde draho. Nicméně zorientovat se v tom zase tak složité taky není. A navzdory všem mýtům - dá se investovat i s malými částkami.

S takovou už snad není nutné věšet hlavu nad slábnoucí intenzitou pracovních e-mailů. Stejně jich vždycky do schránky přistane víc, než by člověk lezoucí chtěl. A kdo si vytvářel polštář (nikoliv na spaní do hamaky, ale finanční na účtech) v dobách hojných, může nastalou krizi využít k pořádnému projektu. K projektu Svoboda. Všechno ostatní už beztak máš.

Disclaimer: Autor dosud nedosáhl ideálu dvou pracovních dní, stále je v procesu a proto tento článek nemá ambice stát se univerzálně použitelným návodem. Vnímej ho prosím spíše jako sumář nápadů, jak se ideálnímu stavu přiblížit. Což už samo o sobě lze považovat za úspěch.