„Přijmeme dobré lovce. Statné, zdravé a svobodné muže, zvyklé na život v lesích a schopné snášet tělesnou únavu do značné míry.“
V Maysville v Kentucky se v roce 1803 chystala velká výprava. Spojené státy od Francouzů odkoupily pozemky západně od Mississippi, čímž se prakticky zdvojnásobila velikost jejich země. Kapitán Meriwether Lewis a poručík William Clark teď dostali za úkol zjistit, co přesně se v těch končinách nachází. Na inzerát, oslovující muže, co dovedou přežít měsíce a roky v divočině, odpověděl i mladý přistěhovalec z Virginie – John Colter. A to, co během náboru navyprávěl o svém hraničářském životě, na kapitána Lewise vskutku zapůsobilo. Zálesák John Colter obdržel hodnost vojína a měsíční gáži ve výši pěti dolarů.
Když ale v listopadu, pár měsíců poté, co výprava opustila Kentucky, dorazili muži k Wood River, obdržel John Colter i svých prvních deset dní za mřížemi. Krátká nepřítomnost Lewise a Clarka byla ideální příležitostí konečně se – po měsících štrachání divočinou – pořádně napít. Jenže těch pár panáků whisky a následné bezstarostné vrávorání zpátky do tábora přišlo Coltera draze. Svobodný zálesák si na vojenskou disciplínu zvykal jenom ztuha.
A to se ještě během zimy musel postavit před vojenský soud – poté, co pohrozil seržantovi Ordwayovi zastřelením. Omluva a příslib nápravy ale soudce přesvědčily.
Pravda, nestal se tím nejdisciplinovanějším vojákem. Ukázalo se ale, že John Colter patří mezi ty nejlepší lovce a stopaře. Osamoceně vyrážel na průzkumy neznámé krajiny, aby pátral po lovné zvěři. Byl to on, kdo především přispěl k nalezení průchodu skrz Skalisté hory a byl to také Colter, který dostal za úkol vypátrat ztracené koně se zásobami a koho kapitán Lewis pověřoval k vyjednávání a výměnám zboží s indiánskými kmeny. V létě roku 1806, po třech letech s uniformou, ale John Colter narazil na dva lovce kožešin směřující k řece Yellowstone – a s dvaceti bobřími pastmi a zásobou munice na dva roky s nimi opustil Lewis-Clarkovu výpravu.
Colterovo peklo
Hancock a Dixon. Tak se jmenovali ti dva, se kterými se John Colter vydal na území Vraních indiánů. Pachtění po březích prudké a zvěře prosté řeky Yellowstone ale dvakrát úspěšné nebylo. A po zimě, kterou proklepal v Clark's Fork Canyon se vydal zpátky do civilizace. Do St. Louis mu zbýval sotva týden cesty, když se na obzoru – tam, kde v zelených a úrodných rovinách řeka Platte ústí do mohutné a velké Missouri – zjevila skupina vedená Manuelem Lisou, zakladatelem Missouri Fur Trading Company.
A John Colter znovu neodolal vábení – vábení Skalistých hor, divočiny a jisté gáže.
Jakmile na soutoku řek Yellowstone a Bighorn – to měli jejich koně v nohách dobrých tisíc mil směrem na západ – postavili Lisovi muži pevnost Fort Raymond, obdržel Colter rozkaz, aby se vydal hlouběji do divočiny vyjednat obchodní dohody s místními indiánskými kmeny. A právě tehdy se John Colter zatoulal k jezeru Jackson Lake, do jehož modrých vod padají srázy třísícových kopců Grand Tetons. Tehdy jako první bílý muž překročil dvouapůltisícový průsmyk Teton Pass, aby po dlouhém pachtění se na sever a pak znovu na východ narazil až na Yellowstonské jezero.
Tam spatřil to vroucí vodní dílo přírody – Colterovo peklo, jak tomu později začali říkat ti, co povídačkám o vodních gejzírech, bublajících bahenních mísách a kalužích vody, ze kterých stoupal k nebi kouř, ani za mák nevěřili.
Každopádně cíl své mise John Colter splnil. Navázal přátelství s Vraními indiány. A celá ta výprava měla jen jedinou nepříjemnost. To když se v doprovodu Vraních indiánů vracel do pevnosti Fort Raymond, ozvalo se vřeštění, zem se zatřásla a v rozvířeném prachu se řítila horda černonožských válečníků. Odvěcí nepřátelé Vraních indiánů. Nakonec se je podařilo zahnat, jen do Colterovy levé nohy se parádně zavrtal jeden z černonožských šípů. Z toho se ale horal jako on rychle oklepal. Zůstala jen jizva. Vzpomínka vepsaná v kůži.
A už po několika týdnech se Colter vydal na další misi. Na další setkání s Černonožci.
Pro tvůj útěk
Rozčtvrcené tělo
Řeka Jefferson se po třiaosmdesát mil klikatí zeleným údolím, nad kterým se drápou k nebi skalnaté třítisícové vršky Montany, než se v místě zvaném Three Forks setká s toky Gallatin a Madison. Na jaře roku 1809 vysmýkali John Colter a John Potts na břeh řeky svou kánoi a rozdělali oheň. Koukali na mraky cestující po obloze stejným směrem, jakým měli namířeno oni, a odpočívali. Roky v divočině každopádně vycvičily Colterovy uši, aby slyšely i to, čemu jiní nevěnovali pozornost.
Ještě stačili stáhnout kánoi do vody, když se však do Pottsova těla zapíchl šíp a za nimi se vynořila smečka Černonožců, Colter věděl, co jediného musejí udělat – vzdát se. Už zdvihal ruce nad hlavu, jenže vtom se Potts vrhnul po pušce a zastřelil jednoho z indiánů. Odpovědí byla bouře šípů, která z jeho těla udělala jehelníček.
John Colter zůstal sám – obklopený nepřátelsky hučícím davem válečníků.
Strávil dost času s Vraními indiány, aby teď mohl naslouchat černonožské řeči a odtušit, že ho nečeká nic moc lepšího, než chudáka Pottse, jehož bezvládné tělo válečníci právě čtvrtili na kusy. Colter ležel svázaný na horkém slunci, když ostré paprsky najednou zaclonilo tělo jednoho ze starších válečníků. Oznámil mu, jak s ním naloží: budou ho lovit.
Běh o život
Stál tam jen tak – jak ho Pán Bůh, nebo snad Manitou, stvořil. Nahý – bosý – beze zbraně – jen několik set kroků od rudých válečníků, aby měl náskok. A pak pochopil, co mu jeden z nich naznačuje: Běž! Utíkej! A přesně to Colter udělal.
Výkřiky rozběsněných Černonožců zněly za jeho zády, rozedrané bosé nohy kropily prérii kapkami krve a on věděl, že jeho jediná šance je dostat se k řece dřív, než ho divoši dohoní a naloží s ním podobně jako s Pottsem. Jedině řeka nabízela naději najít místo k úkrytu. Řev za jeho zády neustával. Rozdrásaná chodidla už ani necítil, stehna ho pálila a okolní krajina se rozmázávala v pohledu, kterému se nedostávalo kyslíku. Ale když se na okamžik ohlédl, zjistil, že válečníkům utíká. Jen jeden se s kopím v ruce držel jeho tempa. A v tu chvíli John Colter zastavil.
Překvapený válečník vůbec netušil, co to má znamenat, když ten nahý bílý muž najednou přestal utíkat a otočil se proti němu – tváří v tvář. Z někonečného běhu nebyl o nic méně vyčerpaný než Colter, a tak, když se odhodlal vrhnout oštěp na svou kořist, klopýtl. Oštěp dopadl na zem – a zlomil se. Colter v tom okamžiku nezaváhal. Popadl konec kopí a vrazil ho válečníkovi přímo do břicha.
Zbytek lovců se zase přiblížil. Colter ale dovlekl své tělo prérií k řece Madison – celých pět mil – přesně jak si přál. Ponořil se pod hladinu a vynořil se až pod hromadou naplavených kmenů – nejspíš to byla bobří hráz, skýtající životadárný kyslík a snad také bezpečný úkryt. Do tmy pak ještě slyšel hlasy Černonožců, kteří se nemínili své kořisti jen tak snadno vzdát. Hledali ho dlouho. Byli tak blízko. Kdyby ho teď objevili, už by jejich šípům neunikl. Ale první hvězdy shlížející z noční oblohy vyzvaly válečníky, aby ukončili své snažení. Odešli. Vyhráno ale Colter neměl. Nohy měl na cáry, zůstal nahý, bez jídla a stovky mil od nejbližší civilizace.
Snad jen jedlý plevel a všechny ty roky toulání mu pomohly, aby tenkrát nezemřel hlady – aby se po jedenácti dnech v prérii dotrmácel do pevnosti na Little Big Hornu. John Colter, který se toho dne vynořil z divočiny, nicméně nebyl ten samý John Colter, který před lety opustil Maysville v Kentucky s výpravou Lewise a Clarka – který se po léta toulal Skalistými horami, domlouval obchody s indiány, stopoval a lovil divokou zvěř.
John Colter, který se na chvíli sám proměnil v kořist, se nyní rozhodl vrátit zptáky na východ. Přísahal, že už nikdy nebude cestovat do hor. Oženil se, usadil se – a tři roky nato umřel.
John Colter (1770/1775 – 1812) se po návratu do St. Louis oženil se ženou jménem Sallie a koupil farmu poblíž dnešního New Haven v Missouri. Kolem roku 1810 ještě navštívil poručíka Clarka a poskytl mu podrobné zprávy o svých průzkumech. Z těchto informací vytvořil Clark mapu, která se stala nejkomplexnější mapou na dalších 75 let.
Během svých výprav v letech 1807 a 1808 se John Colter stal prvním známým člověkem evropského původu, který vstoupil do regionu, který se později stal Yellowstonským národním parkem.
Někdy mezi lety 1931 a 1933 jistý farmář v Idahu, západně od Teton Range, objevil kámen ve tvaru mužské hlavy. Na něm bylo vytesano: John Colter, 1808. To by potvrzovalo, že Colter skutečně překročil pohoří Teton a sestoupil do Idaha. Pravost kamene ale nikdy nebyla ověřena.
Podle Johna Coltera byla pojmenována řada míst v severozápadním Wyomingu – například Colter Bay na jezeře Jackson Lake v národním parku Grand Teton a Colter Peak v pohoří Absaroka v národním parku Yellowstone.
John Colter strávil dlouhé měsíce sám v divočině a je všeobecně uznáván jako první známý horský muž.
Pro tvůj útěk
