Malý Tom se tedy narodil o tři měsíce později. Docela zdravý a připravený následovat v horách svou mámu. Vždyť tu nejhrozivější z alpských stěn – onen Eiger Mordwand – měl zlezenou dříve než kterýkoliv jiný horolezec. Od Alison Hargreaves to ale nebyl počin, za který by zrovna sklízela obdiv. „Sobecká matka, která se stala obětí vlastních ambicí na úkor svých dětí.“ Takto ji mnoho lidí šmahem umístilo do škatulky a Alison je svými dalšími skutky v horách jen utvrzovala v jejich přesvědčení. Byla totiž jedním z nejlepších horolezců světa. Pozor, ne pouze nejlepších horolezkyň – ale všech horolezců. Až do oné výpravy na K2.
Žena na skalách?
Stejně jako mnoho dalších velkých britských horolezců, také Alison Hargreaves strávila většinu života v Peak District. Skály z hrubého pískovce lemovaly celé její dětství, které prochodila s rodiči v turistických botách. A ve třinácti letech pak poprvé přičichla k lezení. Logicky k tomu muselo dojít. Nemohla přece na skály, které vyrůstaly všude kolem, stále jen zbožně vzhlížet. Tím spíš, když ve škole zasedla do lavice před paní učitelku Hilary – manželku horolezce Petera Boardmana, který později, v jednatřiceti letech a s ohromným seznamem ještě ohromnějších výstupů, zmizel na severovýchodním hřebeni Everestu.
Ve škole tehdy lezli téměř všichni. Vidět na skalách v sedmdesátých a osmdesátých letech ženu ale pořád nebylo bůh ví jak běžné. Spíše to vyvolávalo údiv. A snad i lehké pohoršení. Alison to ale netrápilo. Konečně našla směr, kterým mohla nasměrovat svou vnitřní agresi a mentální sílu. Pohyb po skále vypadal v jejím podání tak nějak samozřejmě.
A v osmnácti, jen krátce poté, co skončila na střední škole, potkala Jima – Jima Ballarda. Svého budoucího muže, se kterým si otevřeli horolezecký obchod. Alison o svých velkých výstupech v horách začala hrdě psát do londýnského Alpine Journalu, ale ještě hrdější britští horolezci – muži – ji navzdory úspěchům úspěšně přehlíželi. Mladá alpinistka však zaujala američana Jeffa Lowa. A v roce 1986 odjela na svou první himálajskou expedici.
První na světě
Při neúspěšném pokusu o výstup novou cestou na Kangtegu (6782 m) s Jeffem Lowem poprvé spatřila na vlastní oči jinou horu. Bohyni, která ji uhranula – Mount Everest. A hned věděla, že jednou – a ideálně co nejdříve – musí stát na jejím vrcholu. Sama a bez kyslíku. Jenže právě tehdy jí do života vstoupil malý Tom. Človíček, který se formoval v jejím těle. Everest šel stranou. Ale na Eiger si ještě s Tomem troufla – a pořádně si to od lidí slízla.
Po Tomovi se pak narodila Kate a velké lezení muselo počkat. Alison se toulala maximálně po útesech v Peak District, a to většinou s celou rodinou. Ale její touhy nezmizely. Naopak se kupily jedna na druhou.
A v létě roku 1993 konečně vypluly na povrch – rozhodla se během jedné jediné sezóny vylézt všech šest největších alpských stěn. Každou během jednoho dne. A sólo – docela sama. To se dosud nikomu nepodařilo – Eiger, Matterhorn, Grandes Jorasses, Piz Badile, Tre Cime di Lavaredo a Petit Dru. Alison Hargreaves to dokázala jako první člověk na světě. A to kvůli mizerným podmínkám, které toho léta ve stěnách panovaly, musela na Eigeru a Grandes Jorasses vymýšlet alternativní cesty – dobře známými normálkami to nešlo.
Náš tip
Krach před bouří
Alison se stala profesionální horolezkyní. V horách se jí dařilo – ale rodinný lezecký obchod skomíral. Aby ho s Jimem zachránili, zadlužili se. A dost. Jenže to nijak nepomohlo – obchod stejně museli zavřít a najednou měli problémy vůbec splácet hypotéku na dům, ve kterém žili. Dluhy všechno požraly. Možná i proto se Alison rozhodla vytěžit co nejvíce ze své popularity a naplánovala si opět něco, co nikdo před ní do té doby nedokázal. Mount Everest, K2, Kančendženga – tři nejvyšší hory světa během jednoho roku, samozřejmě bez kyslíku.
Na Everest vylezla v květnu 1995. A přestože do předsunutého základního tábora ve výšce 6400 metrů ji ještě podporoval tým komerční expedice, na celém severním hřebeni, kudy stoupal v roce 1924 také George Mallory, už platily pro Alison vlastní, velmi tvrdá pravidla. Vybavení si nosila výhradně sama, stejně tak si sama kopala a stavěla výškové tábory. Fixní lana míjela bez povšimnutí a podobně přehlíživá byla i k nabídkám čaje od jiných horolezců na trase.
O měsíc později už stála pod K2. Nicméně zlověstné mraky, ovinuté okolo vrcholu, jako by se ji už s předstihem snažily varovat, že se k hoře blíží něco ještě horšího.
S K2 jednou provždy
Společně s Alison se o K2 pokoušelo hned několik dalších expedic. Počasí ovšem nebylo dobré už od samého počátku. Alison přesto brzy nakoukla kousek nad hranici osmi tisíc metrů – nad čtvrtý a poslední výškový tábor. A po odpočinku se pak 9. srpna, společně se skupinou dalších horolezců, vydala vstříc vrcholu. Třetí výškový tábor hledali pod sněhem snad hodinu. Lavina ho celý pohřbila – nic neobvyklého na svazích tak ukrutné hory, jako je K2. V sobotu 12. srpna se pak probudili do jasného dne ve čtvrtém výškovém táboře, ale pro samou únavu se nikdo neodhodlal vyrazit vstříc vrcholu. Vážný pokus si naplánovali až na další ráno.
Alison Hargreaves opustila svůj stan dvě hodiny po půlnoci – odhodlaná dokončit druhou fázi své třívrcholové mise. Pět horolezců – mezi nimi i Peter Hillary, syn slavného Edmunda Hillaryho – se ale toho dne otočilo ještě před obávaným Bottleneckem, nad kterým vytrvale hrozí ohromný serak. Hillarymu se nezdálo počasí – zlé tušení ho přesvědčilo k návratu.
A skutečně. Údolím se od jihu hrnul teplý vlhký vzduch a jeho srážka s mocnou tlakovou výší, přibližující se pro změnu ze severní čínské strany K2, byla neodvratná.
Bouře už zasáhla nedaleký Broad Peak a horolezci, sestupující v pozdním odpoledni po jeho svazích, se zděšením pozorovali postavy na K2, které – stále stoupaly vzhůru! Alison poklekla do sněhu na vrcholu K2 chvíli po šesté hodině a vůbec netušila, jaká zkáza se k ní blíží. Počasí nad její hlavou totiž bylo stále docela dobré. Vydala se dolů. A chvíli poté bouře udeřila v plné parádě.
Na otevřeném temeni K2 byla Alison, Američan Rob Slatter, Novozélanďan Bruce Grant a tři Španělé Javier Escartin, Javier Olivar a Lorenzo Ortiz bez okolků vydání drtivé síle přírody. Proti zametání větru se stali jeden jako druhý dočista bezbrannými. Jednoho po druhém je ledový uragán zvedal do vzduchu a strhával bezmocná těla do roklin jižní stěny. Pouze Kanaďan Jeff Lakes se zázrakem dostal až do druhého tábora, kde ale zemřel vyčerpáním.
Když se o den později nad K2 opět rozprostřela modrá obloha, zbylí členové španělské expedice, kterým se podařilo včas ustoupit a přečkat bouři v relativním bezpečí výškového stanu, spatřili na svahu pod čtvrtým táborem opuštěnou botu. O tři sta metrů dál, na zcela nepřístupném místě, leželo sněhem pokryté tělo. Podle výrazně zeleného oblečení nebylo pochyb, že je to ona. Největší britské horolezkyni bylo třicet tři let. Jejím dětem čtyři a šest.
Tom Ballard, syn Alison Hargreavesové, v horách až děsivě následoval svou matku. Nejprve v jedné zimní sezóně, od prosince 2014 do března 2015 vylezl sólo všech šest velkých alpských stěn. A v zimě roku 2019, když mu bylo třicet let, se s Danielem Nardim vydal na osmitisícovku Nanga Parbat. Jejich těla byla nalezena 9. března 2019 – poté, co 24. února přestali komunikovat se světem.
Alison Hargreaves podle tvrzení svých přátel vůbec nebyla sobecká matka. Naopak byla rodinně orientovanou ženou, která na své horolezecké výpravy často brávala i svého manžela (také horolezce) a obě děti.
Náš tip
